Vlčáci

Za éry totality se psalo o německých ovčácích, jak statečně brání naše hranice a skoro ve všech filmech byli také jen oni. Zapomínalo se na ty ostatní, například belgické ovčáky. Až pak přišel československý vlčák. Je to velmi mladá rasa. Vlčáci jsou vlastně pouze dva. Právě ten československý a saarlosův. Zbytek jsou ovčáci.  

Pokud je uvidíte vedle sebe, zjistíte, že řeči o tom, že od sebe nejdou rozeznat jsou vyložený nesmysl. Československý vlčák je skutečně více podobný vlku. Má krátké uši, na rozdíl od například německého ovčáka a jdou také rozeznat podle očí. Vlčák je má jakoby šikmé a jinak zbarvené. Co se týče povahy, vlčák je trochu drsnější, dá-li se to tak nazvat, ale nemusí to být pravda vždy. Záleží na povaze jednotlivého psa, který nemůže reprezentovat celou rasu jako takovou.  

O něco výše je psáno, že je to poměrně mladá rasa. Vznikla totiž teprve kolem padesátých let minulého století. Pokud to chcete přesněji, tak úplně první kříženci vlčice Brity a německého ovčáka Cézara z Březového háje se narodili 26. května 1958 v Libějovicích. Což je malé městečko u Českých Budějovic. Oficiální uznání rasy přišlo zhruba o třicet roků později. Vlčák vznikl křížením německého ovčáka a karpatského vlka. Vlk je to tak na deset procent.  

Na rozdíl od německého ovčáka má blíže k přírodě, je vytrvalejší a sto kilometrů ve sněhu zdolá celkem v pohodě. Také je výborný k jízdě na kole nebo saních. Je tedy velmi vhodný pro turistu, který má rád horské túry, ale také jiné sportovce.  

Naši chovatelé jsou známí po celém světě a štěňátka se neprodávají zrovna levně. Tohle není pes pro chudé. A pokud si chce někdo vydělat na množení, asi to nepůjde. CSV má totiž nastaveny velmi přísná zdravotní pravidla, pár musí mít testy a další věci, aby mohli být chovný pár. To vše se pečlivě hlídá, takže CSV je zaručeně velmi „čistokrevný“.